Odbočil jsem ze silnice a zmizel na polní cestě za vesnicí. Najednou to přišlo. Co? Nic. Ticho. Klid. Vnímám zlatavá strniště kolem, kříž u cesty, stromy… Slunce taky, ale to asi pořád.

Vstávám o půl šesté a rozlepuji oči. Ani na to ještě nevidím, ale už píšu článek. Při pokusu psát ho večer jsem usínal nad klávesnicí. Jde to rychle. Půlhodina. Pak se dám dohromady, sbalím, obleču a scházíám po schodech. Paní Hrňová právě prostírá na stůl a dělá kafe. Povídáme si – o životě, o rodině … Dost otevřeně.

Probuzí se zbytek rodiny a snídáme. Sbalit si na cestu s díky odmítám. Loučím se. Vyrážím špatným směrem, pak zase, až na potřetí mě pan Hrňa musí nasměrovat. Smějeme se. To si asi říká, kdovíjak tento člověk došel až sem. No, po svých.

Rajčatové povzbuzení

Buchlovice se probouzí. Za nimi odbočím na cyklostezku a šlapu po asfaltu. Když nad tím přemýšlím, je vlastně na této cestě toho asfaltu hodně. Silnic překvapivě málo, ale cyklostezky a lesní, nebo polní cesty už jsou čast asfaltové. (Jak jsme to kdysi obdivovali v Rakousku.)

Do Boršic přicházím na čas. Pan Milan Železník mě už čeká. Sedíme v jeho pracovně a povídá mi neuvěřitelné zajímvosti z Boršic a okolí. Dojde i na humor. Už se zvedám, ale podle hodinek vidím, že musím nachystat vstup do rozhlasu. Tak nakonec mluvíme oba.

Z Boršic je to do Kostelan nad Moravou zase po asfaltových bočních cestách. Na konci Kostelan mě čeká most. U něj paní na kole s vnukem. Dívá se na mě, zdravím a hned, jestli jsem… Jsem. Vytahuje rajčata a poskytuje mi zeleninovou první pomoc.

Asfaltové ostrožsko

Fotíme, loučíme se. Proběhnu lesy a kolem jezer. Rád bych se vykoupal, ale je chladno a za chvíli mám být u pana Vladimíra Teťhala v Ostrožské Nové Vsi. Zajímavé povídání o humoru z jiného úhlu pohledu.

Loučíme se a vyrážím do Uherského Ostrohu. Po asfaltové cyklostezce. Časově to dneska stíhám bez problémů. V klidu. U zámku v Ostrohu mě čeká paní Věra Hendrychová, která založila sdružení Galuškovo Slovácko. Nejdřív trochu tápeme, kde bychom si sedli. Nakonec najdeme azyl v koncertní místnosti místního úřadu.

Hezké povídání o Zdeňkovi Gluuškovi, humoru a příbězích z Ostrohu. Je to dnesk poslední setkání, tak ho trošku natáhneme. Loučíme se a mě čeká silnice do Moravského Písku.

Klidný stanový večer

Když z Moravským Pískem odbočím mimo silnici, uvědomím si, že jsem celý den strávil na asfaltu. Náročné. Ale teď zvolním krok a jdu si to užít polními cestami. Najdu si zastrčené místo na stan. Už v sedm! Krása. Válím se na karimatce před stanem. Večeřím. S tmou si zalezu a zapouslouchám se do koncertní síně všude kolem. Cvrčkový orchestr.

Jdu spát, zítra mě čeká posledních asi 18 kilometrů a vystoupení na pódiu v 1,5hodinovém pořadu v 17:00 na Masarykově náměstí v Kyjově.

Dobrou!