Traktorista vyskočil z traktoru a zdraví mě: "Vy jste ten z rádia, co jde do Kyjova, že?" Usmívám se. Jsme

Odbočil jsem ze silnice a zmizel na polní cestě za vesnicí. Najednou to přišlo. Co? Nic. Ticho. Klid. Vnímám zlatavá

Asi to vzdám a nepůjdu tam. Dívám se na nohy obalené bahnem a na cestu před sebou. Tohle nemá konce.

"A co tamten potok?" "To se dá přejít." Tak jo. Jdem. Potok je plný dost nechutně vypadající vody. Přejít se

Vnímám, že kdosi zaběhl zpátky do domu. Po chvilce slyším z dálky místní rozhlas. Ale proč nehraje amplion nade mnou?!

Co teď?! Za chvíli mám živý vstup, nic není připravené. Dole na mě už čekají. Joža za mnou jede na

Nějak mi to nesedí. Fakt jsem si naplánoval kolem sedmé večer setkání v Ratíškovicích a v osm ráno ve Strážnici?

Čas se zastavil. Zvolnil jsem krok, zapomněl na krosnu a užívám si sadu všude kolem. Je to jako nedělní procházka

A už je tady únava. Přišla, neptala se. Krátký spánek a včerejší dávka kilometrů. Teplo. Zavírají se mi oči. Kafe.