Den dvanáctý: Rozloučení s vinicemi
Traktorista vyskočil z traktoru a zdraví mě: "Vy jste ten z rádia, co jde do Kyjova, že?" Usmívám se. Jsme mezi vinicemi, o které se stará. A vlastně ztělesňuje všechno
Den jedenáctý: Slovácké asfaltové docházení
Odbočil jsem ze silnice a zmizel na polní cestě za vesnicí. Najednou to přišlo. Co? Nic. Ticho. Klid. Vnímám zlatavá strniště kolem, kříž u cesty, stromy
Den desátý: Jak jsem nešel sám
Asi to vzdám a nepůjdu tam. Dívám se na nohy obalené bahnem a na cestu před sebou. Tohle nemá konce. Kdoví, jak dlouho to bude trvat. Jestli se to brzy
Den devátý: Dvoumetrové kopřivy
"A co tamten potok?" "To se dá přejít." Tak jo. Jdem. Potok je plný dost nechutně vypadající vody. Přejít se nedá. Jdeme podél. A ouha. Dva metry vysoká stěna z
Den osmý: Horňácký okruh
Vnímám, že kdosi zaběhl zpátky do domu. Po chvilce slyším z dálky místní rozhlas. Ale proč nehraje amplion nade mnou?! Asi porucha, říkám si. Najednou lehce znervózním. To není porucha! Ráno
Den sedmý: Vzhůru do horňáckých hor
Co teď?! Za chvíli mám živý vstup, nic není připravené. Dole na mě už čekají. Joža za mnou jede na kole. Ale já nutně potřebuju! Ráno jsme celý dolámaný. Bhužel jsem
Den šestý: Noční pochoďák
Nějak mi to nesedí. Fakt jsem si naplánoval kolem sedmé večer setkání v Ratíškovicích a v osm ráno ve Strážnici? Pěšky? Naplánoval. Bude dobrodružství. Konečně jsem se v noci vyspal. Poprvé
Den pátý: Na procházce
Čas se zastavil. Zvolnil jsem krok, zapomněl na krosnu a užívám si sadu všude kolem. Je to jako nedělní procházka po kávičce. Tohle jsem potřeboval. Ráno vstávám před šestou, abych všechno
Den čtvrtý: Překvapení na konec
A už je tady únava. Přišla, neptala se. Krátký spánek a včerejší dávka kilometrů. Teplo. Zavírají se mi oči. Kafe. Bez něj už nenapíšu ani řádku. Ráno je krušné. Věci mám
