Prší. Po zkušenosti na severu nevytahuji deštník, nechávám to na klobouku - zvládne to. Je z králičiny, tak by měl.

Až teď mi dochází, jak velké je teplo. Stoupám do kopce, v ruce držím usychající kalhoty - a jdu jen

Pohodlná cesta kolem potoka se mění v mladé listnaté stromky. Pak v polom, přes který se doslova prodírám. Pak mockrát

Už potřetí se dneska ztrácím. Těch cest je tady hodně a už jsem si zvykl, že se nemusím tak často

"To jsem nevěděl, že ta setkání bereš takto do hloubky," otočí se ke mně Tomáš Hamrlík, ředitel muzea v Bojkovicích:

Signál! Není signál - jak dlouho nebude?! Stihnu živý vstup do rozhlasu?! Koukám na druhý telefon ve slovenské síti. Funguje.

Slyším vlevo za smrčky nějaký hluk. To budou oni. Opatrně projdu smrčinou a houknu na ně! Fííha! Tak nevím, kdo

Funím do kopce a najednou se zarazím. Nejdu nějak moc rychle? Jdu. A vadí to? Ne. Jedl jsem něco? Už