Přijíždíme právě na focení - na pódiu a pod ním je kolem 170 lidí - všichni nějak napojeni na Šalandy,

A tady jsem se vždycky otáčel, když jsem chodil běhat. No, to ale znamená, že to je ještě 5 kilometrů.

Šumění řeky. Už ráno jsem slyšel vodopád nějakého přítoku do přehrady. Ale teď ji i vidím. Jihlava pod Mohelnem plná

Za chvíli bude tma. A my se ještě zdrželi - skoro by se dalo říct, že zbytečně. Spěcháme, dokonce místy

Cesta se vyrovnala. Je to taková ta typická rovná asfaltka v lese. Trvá to po ní dlouho, ale cesta ubíhá

Konečně přestalo mrholit. Je sice zima, ale jde se dobře. Mraky plují rychle po obloze a ochlazuje nás vítr. Tak

V ruce držím svařák, venku lije jako z konve. Ajaj. Nechce se mi to víno dopíjet, abychom už nemuseli jít.

“A tady. Vidíte? Tady se rozdělala postel a nad ni jsme postavili konstrukci. A na ni se pak daly pařezy

“Aaa, dobrý den, já jsem pan Marek.”