2. 12. 2016 – poprvé v rádiu v samostatném rozhovoru. Krve by se ve mně nedořezal, jak jsem byl nervózní. Jedinou útěchou mi bylo, že když se budu potit, nikdo to neuvidí. Ale co když se zakoktám, co budu povídat, nebudu plácat páté přes deváté?

Ještě na chodbě před studiem, celý nervózní, jsem si potichu říkal „Nepřepepři toho vepře… Třistatřiatřicet stříbrných… Pan kaplan v kapli…“ A pak… Přišel Jiří Kokmotos a mě zalil klid, který vyvolal jeho úsměv, jeho pohled a jeho přivítání…

Kdo jste ho někdy potkal osobně, asi víte, o čem přesně mluvím. (Stačí kliknout na šipku a spustí se vám celý rozhovor.)

Zdroj: ČRo Brno