Asi to vzdám a nepůjdu tam. Dívám se na nohy obalené bahnem a na cestu před sebou. Tohle nemá konce. Kdoví, jak dlouho to bude trvat. Jestli se to brzy nezmění, do devíti tam nebudu. A pak už nestihnu vůbec nic.

Ráno mě vrací z Bojkovic přesně na místo, kde mě včera vyzvedli. Pomohlo to. Cítím se odpočatý. Hlavně ta hlava. Vlastně nevím, jestli pmohl odpočinek v Bjkovicích, nebo ochlazení. V noci přišly bouřky a silně pršelo. Všude je mokro.

Odzbrojený bahnem

Loučím se a vyrážím. Kvůli mokru volím cestu, při které půjdu o něco víc po silnici. V Drslavicích odbočuji. Na konci vesnice sfaltka končí a začíná polní cesta. Je na ní tráva, tak to ještě jde.

Najednou se přede mnou objeví hromada hlíny. Asi navežená z té cesty, kterou tady připravují. Chci ji obejít. Bořím se do bahna a najenou vidím výpusť,přes kterou se nedá dostat. Takže to není navežená hlína, ale je to rybník!

Vracím se. Začíná mi docházet, že všechen čas, který jsem získal dřívějším začátkem, bude brzy pryč. Obcházím rybník z druhé strany. To znamená ještě deší cestu banem. Snažímse jít při kraji cesty jatelinou. I tak táhnu na nohách kusy bahna.

Po nějakém kilometru úleva. Moje cesta vede nahoru z údolí. Je porostlá trávou. Úleva. Najednou se opět mění v hlínu. To ne. Brodím se bahnem, jde to pomalu. Takto to asi nestihnu. Mám se vrátit? Ne. Dojdu, to nějak půjde.

Volím delší cestu po asfaltované lesní cestě. Pak přecházím zase do lesa. Málem padám, klouže to. Dneska ráno to nebude jednoduché. Klesám dolů. Cesta v lese je tvrdší než v polích a už se tak nepropadám. Ale jde to pomalu.

Nečekané přivítání

Těsně před Nedachlebicemi se opět na chvíli vrací polňačka. Teď už jde o minuty. Musím do devíti stihnout přijít, jinak budu dělat vstup do rádia na chodníku, nebo v bahně. Zrychluji. Na začátku vesnice mě poznává starší pár a vítá se se mnou. Pán mě dprovází a ukazuje cestu. Výborně, to mě zrychlí o minutu.

Přicházím k hřišti a… Překvapení! Richard Bilavčík z Holýšek, které jsou částí Nedachlebic, zorganizoval s ženským sborem přivítání. Zpívá se, připíjí na přivítanou.

Nádherné! Ale teď rychle. Vybaluji zařízení Českého rozhlasu. Spojení funguje! Stíhám to doslova na vteřiny. Konečně se mi podaří zapojit do vstupu i někoho dalšího – Richarda.

Pak si sedáme ke stolu na ulici a povídáme. Jak mám na sluníčku tablet, začne najednou hlásit přehřátí. Aj. Rychle ho vytahuji z obalu a chladím pod stolem. Vzpamatovává se.

Dostávám od Richarda tričko s popisem mé trasy. Úžasný dárek! Pak se dozvídám jednu historku za druhou. Ale už musím jít. Čas běží. Ještě se na chvilu zastavím za svojí dobrou známou Bety, která v Nedachlebicích bydlí se svojí rodinou. Krátké pozdravení, pár slov. Ale už musím jít, dneska totiž nepůjdu sám.

Společnost na cestě

Krátce po jedenácté opouštím Nedachlebice a přidám do kroku. O půl jedné bych měl být v Uherském Hradišti. V Holýškách mi radili cestu spodem podél řeky. Je krásné polojasno, a tak volím cestu vrchem – rád bych měl výhledy.

Cesta ubíhá rychle a kolem půl jedné už jsem na okraji Hradiště. Ještě projít městem a už mě vítají ve Slováckém muzeu. Je tady i Jarka Vykoupilová z Českého rozhlasu Brno! Výborně.

Děláme rozhovor s panem Janem Káčerem – zajímavé, Slovácké muzeum sbírá také vzorky pálenek. To jsem nevěděl. Po rozloučení procházíme Hradištěm. Je to nějak dlouhé – vlaastně je to největší město na celé mé cestě.

Pak už to vezmeme cyklostezkou na Velehrad. Cestou ještě v trávě stihneme udělat živý vstup do odpoledního vysílání Borka Kapitančika a pak už si zae užíváme cestu na Velehrad.

Tam už na nás na své zahrádce čeká pan Jiří Nevařil, který organizuje hody a podílel se i na rekonstrukci velehradského kroje. Sedíme v objetí tiché zahrady a nabíráme dech na poslední kousek cesty.

Královsky na konci dne

Jdeme zkratkami přes les a Břestek. S Jarkou je na cestě veseleji. Povídat si cestou je pro mě vítaná změna. Z Břestku to bereme přímo pos jezdovce a pak polem. To nás dost zrychlí.

Scházíme do Buchlovic a na jejich začátku nás už vítá pan Miloslav Hrdý a pan František Hrňa, který se angažuje v kdečem a hlavně pořádá vyhlášené Česnekové slavnosti. A už jsme ve sklípku a pak u stolu. Připravil nám společně se synem královskou večeři plnou česnekových dobrot.

Jarka se loučí, já zůstávám. Hrňovi mi nabízejí možnost přespání. Je tma. Rád příjímám.