Ráno se loučím s Terkou a jen popojdu kousek do místního skanzenu. A tam na mě čeká překvapení. Tanečníci, milé dámy ze skanzenu. Všechno to zorganizovala Kaateřina Pilařová. Skanzen v Kouřimi vlastně vznikl v sadě, km přestěhovali všechny ty budovy, co v něm stojí.

My jsme v jedné z nich, tanečníci Oto a právě Kateřina Pilařová, se oblékají do lidových oděvů a chystají se zatančit tanec Sousedská. Mezitím Markéta Bartáková mluví o lidových oděvech z této oblasti a Markéta Dvořáková zase o akcích, které pořádá skanzen během roku.

Atmosféra je výborná, je veselo. Člověku se pak nechce ani odcházet, ale mají poradu a já se jdu ještě někam najíst. Kousek od skanzenu si najdu malé potraviny, sednu na zastávku autobusu a mám dnešní druhou snídani.

Pomalým krokem

Do Sázavy to mám dneska velmi málo – kolem 25 kilometrů, a tak vyrážím pomalým krokem na cestu. Vede asfaltovou lesní cestou, což se nakonec ukáže jako jediný dnešní povrch.

Za vesničkou Bulánka objevím malé volné tábořiště v sadu. Celé zarostlé vysokou trávou. Je u něj chatička sadaře, který ten sad poskytl ostatním, ale nevypadá to, že by tady kempoval někdo jiný, než rodina sadaře.

Tak se na chvilku usadím u ohniště, svačím a odpočívám. V Krymlově vyhlížím hospodu, ale je zavřená. To už mě přestává bavit asfalt na cestě, a tak volím alternativní a mnohde zarostlé lesní cesty. Jen abych se asfaltu vyhnul.

Za Mělníkem si na chvíli užívám výhledu do kraje a pak se Čertovou brázdou dostávám až do Sázavy.

Deštivý večer

Kolem čtvrté si usedám v restauraci v Sázavě, zkouším, zda mi dají koleno, ale nemají. Tak si dávám nějakou variaci masa a polívku na zahřátí. Když se doslova přejím, tak se optám na nejlepší kemp, co tady mají.

Doporučím mi Pod Vrbou. Kemp vypadá dost zajímavě – vlastně je schovaný mezi stromy, má mnoho různých zákoutí, malá jezírka – takže se ubytovaní neruší. Postavím si stan na dohled od občerstvení a jdu se pobavit s místními.

Nakonec se z toho vyklube krásný milý večer plný smíchu. Donutí mě dokonce několikrát hrát na koncovku: „No, to je jiný, než ty kytary tady pořád. Ještě zahrej!“

Sešeří se, chlapi se loučí a já se jdu ještě projít po kempu. Když vtom za mnou přiběhne paní recepční: „Dala jsem vaši fotku v kroji na Instagram a šéfová nařídila, ať vám vrátím peníze!“ Jsem v rozpacích: „Ne, to nemusíte, je to jen 160 korun.“ „Ale já musím, tady je máte. Moc děkujeme!“

Spustí se déšť, ale i tak ještě obejdu kemp a vychutnám si ten klid, abych se pak schoval do toho svého maličkého stanu postaveného přímo naproti legendárnímu sázavskému klášteru a u splavu.

Celou noc prší a hučí do toho splav. Krása.