„A co tamten potok?“ „To se dá přejít.“ Tak jo. Jdem. Potok je plný dost nechutně vypadající vody. Přejít se nedá. Jdeme podél. A ouha. Dva metry vysoká stěna z kopřiv, ploty…

Vstávám v šest. Oprané kalhoty jsou ještě mokré, ale to nevadí, jakmile je dám na sebe, uschnou do deseti minut. Vynález. Snídám hlávku salátu, který mi zbyl v batohu. Nacházím v batohu sýr v dost pokročilém stavu rozkladu – čtvrt kila ještě z domu. Ajaj.

Ráno plné příběhů

Cesta z Blatničky mě vede po cyklostezce a pak mě hodí na chvíli na silnici. Doteď jsem chodil po silnicích minimálně, všechno se dalo pohodlně obejít. Kolem Blatničky je to horší. Utíkám do vinohradu a užívám si ho. Ráno jdu vždycky pomaleji. Jakoby se ten stroj uvnitř mě potřeboval rozehřát, nabrat otáčky.

Do Blatnice pod Svatým Antonínkem přichází na půl osmou. Ještě včera jsem přemýšlel, jestli jsem to nespletl. Ale nespletl – dneska mám ta setkání od sebe dál než jindy.

V Blatnici mě čekají pánové Grňák a Bachan z mužského sboru, paní Božena Hanáková, správkyně muzea a paní Anna Křivánková ze ženského sboru, která se zabývá historií.

Povídání mají skvěle připravené, je to hodně příjemné. Jakmile skončíme, koukám na hodinky. Už bude devět. Tak se vyptám a vstup do rozhlasu si chystám přímo u stolu paní starostky. Všechno funguje a připravené to mám už z večera.

Nečekaná společnost na cestě

Po vstupu přichází pan místostarosta Antonín Hanák. Převlečený a že by mě rád doprovodil. Nebráním se. Projdeme kolem sklípků, nahlédneme do toho jeho a vyjdeme na Sv. Antonínek. Nádherný výhled. Úplně z nás leje. V dálce vidíme Hluk. Vyypadá to kousek.

Bereme to přes pole dolů k potoku a doufáme, že půjde přejít. Nejde. Je v něm hodně vody a dost nechutné. Aj. Jdeme podél. Za chvíli stěna z kopřiv a další zeleně. Ploty. Přelézáme. Na jednom si potrhám trochu ruku. Krev. Přeleju vodou – ne tou z potoka. Jdeme.

Čas nám ubíhá a už vidím, že budu mít zpoždění. Volám si ještě s panem Jančou a těsně před Hlukem potkáváme manžele Bartoníčkovi. Milé setkání. U Jančů si dáváme pod altánem vodu a chvilku povídáme. Pak se už musím rozloučit. Loučí se i pan Hanák – potkává v Hluku svoji manželku, takže se s ní určitě rád sveze zpátky.

Setkání s Kateřinou Říhovou je krátké – včera skončili hody, a tak je znát únava – na nás obou. Z Hluku se pak vrhám do polí – na Vlčnov!

Únos za pračkou a do bezpečí

Cesta poli není jednodduchá – slunce pálí, pole jsou sice sklizená, ale zápasím se zbytky – pletou se mi do nohou. Po hodině jsem už poblíž Vlčnova. Pak ještě proplétání uličkami a jsem konečně Kučerů. Jsou velmi milí, ještě nezačneme a pan Kučera už chrlí vtipné historky. Na mě zase doléhá únava – to je tím teplem.

Zdržím se trochu déle, ale už musím jít. Čekají na mě v … Vyrážím zase polem směrem na Uherský Brod, ale traktor mi zrovna ruší pevnou půdu pod nohama. Neochotně přecházím na silnici. Auta mě míjejí dost těsně, ale jakmile vezmu hůl do pravé ruky – tedy měrem do silnice, uhýbají obloukem. Dobrý postřeh.

Před Brodem to vezmu zase přes pole. Ještě kousek. Vcházím do Brodu a už se se mnou spojuje můj únosce! Ano, je to Zdenál z Bojkovic! Slíbil mi únos a vyzvedává mě u hřbitova. Dnešní podvečer bude v Bojkovicích. Zkusím tam taky něco sesbírat. Ráno mě vrátí na místo, odkud mě sebrali.

Hned po příjezdu jde všechno do pračky – snad se ta krev z košile vypere. Uvidíme. V noci bude pršet, takže ráno zase projdu bahnem. Jako vždycky, když přeperu.

Ale s tím se už musím poprat.