"Fando, promiň, že volám. Kolik to je ještě po hranici od Sv. Kateřiny do Počátků?" Ptám se po telefonu Fandy

"To opravdu nemáte vůbec nic k jídlu?!" "Ne, nemáme." "Ani utopence, naložený hermelín, cokoli." "Ne." "A můžu se podívat?" "Na

"Ještě nám něco napiš do návštěvní knihy." Beru knihu a píšu: "Dnes jsem tady za humny se děl

Pokouším se přeskočit potok. Je moc široký. Tak se chytám větví keře sahající z protějšího břehu. Přitahuju se jimi. Skáču.

Ležím na posteli přikrytý peřinou. Nemám chuť už dneska nic dělat. Jen ležet, usnout, nic. Usínám mnoha mikrospánky, sny se

"A kde jste? U Nyklovic? Nemáme pro vás přijet?" "Ale ne, to dojdu - do Trhonic to už je přeci

Zase pole?! A měkčí, než minule. Hmm. To si pošmáknu. Naštěstí hlína se nelepí na boty donekonečna, po nějakém čase

"Vezu Ti termosku kafe a něco k jídlu - takovou svačinu," říká Fanda v telefonu. "A, Fando, nemáš pivo? A

Jaký konec? Vždyť jsme ani nezačali? "Marku, máte poslední možnost vrátit se do Brna," Jiří Kokmotos z ČRo Brno na mě