Nějak mi to nesedí. Fakt jsem si naplánoval kolem sedmé večer setkání v Ratíškovicích a v osm ráno ve Strážnici?

Čas se zastavil. Zvolnil jsem krok, zapomněl na krosnu a užívám si sadu všude kolem. Je to jako nedělní procházka

A už je tady únava. Přišla, neptala se. Krátký spánek a včerejší dávka kilometrů. Teplo. Zavírají se mi oči. Kafe.

Tohle se mi opravdu děje! Opravdu běžím pouze v trenýrkách noční vesnicí, bez mobilu, hledat někoho, kdo nevím kde bydlí?!

Najednou u cesty zastavuje auto. Vystupuje z něj chlapík a já čekám, že mi vynadá. Vždyť jdu zase po poli.

"Jirko, mám velký průšvih!" "Co se stalo, Marku?" "Nemám karimatku."